Zámek Zbraslav

Zámek Zbraslav

První zmínka o zdejší vsi je z roku 1115, kdy patřila do majetku benediktinského kláštera v Kladrubech. Od roku 1239 je zde jako majitel připomínán biskup Jan III. z Dražic, který Zbraslav směnil s klášterem za jiné statky. V roce 1268 pak ves získává král Přemysl Otakar II. , který zde na soutoku Vltavy a Berounky / dnes mrtvé rameno /, uprostřed hlubokých lesů, plných zvěře, nechává vystavět lovecký dvorec. Syn Otakara II. Václav II. pak nechává v místech loveckého dvorce vystavět klášter a chrám, který měl sloužit jako pohřebiště českých králů. Klášter byl určen řádu cisterciáků, kteří byli povoláni v roce 1292 ze Sedlce u Kutné Hory. Stavba chrámu po smrti Václava II. nakrátko ustala, ale znovu započala za vlády Elišky Přemyslovny v roce 1329. Výstavba klášterních budov pokračovala až do roku 1333. Prvním opatem zbraslavského kláštera byl Konrád, králův oblíbenec a důvěrník, který měl velké slovo ve vnitřní ale i zahraniční politice a po vymření Přemyslovců měl velké slovo při obsazování českého trůnu. Dalším obdobím rozkvětu kláštera byla vláda Karla IV. , který k němu připojuje Zvoli a mnoho přilehlých vesnic. Zároveň také klášter osvobozuje od daně. Karel IV. ale ze Zbraslavi přenáší funkci pohřebiště panovníků na pražský chrám sv. Víta. Tento zlatý věk kláštera končí smrtí Karla IV. v roce 1378. V dobách husitských je klášter vyrabován a pobořen. Rozbity a vyrabovány jsou též hroby příslušníků panovnického rodu. Tento neutěšený stav trvá až do poloviny 17. století. Do té doby zde postupně plení Pasovské vojsko – 1611, Uherské vojsko – 1612 a 1634 císařské vojsko, které vytáhlo proti švédskému generálovi Bannerovi, který ve Zbraslavi se svým vojskem sídlil. Lepší časy nastávají klášteru až po uzavření vestfálského míru 24. října 1648. Klášter byl postupně opravován. Z opravou v letech 1650 – 1654 opat Jakub III., který nechal rozšířit a opravit kapli patřící k loveckému dvorci. Nejvýznamnějších oprav se klášter dočkal za opata Wolfganga II. Lochnera, který stojí v čele kláštera v letech 1684 – 1716. Této přestavby se ujal stavitel Jan Santini – Aichl a pojal ji ve stylu barokní gotiky. Když v roce 1723 Jan Santini umírá, přebírá jeho práci pražský architekt František Maxmilián Kaňka. Celková přestavba pak byla ukončena v roce 1733. Klášter tak opět získává svou minulou slávu. V roce 1764 nechává tehdejší opat kláštera Desiderius Andres postavit novou budovu pivovaru. Sláva kláštera však hasne v roce 1785, kdy jej císař Josef II. zrušil a celé panství tak přešlo do majetku náboženského fondu. Od fondu kupuje v roce 1790 zbraslavský klášter s veškerými budovami akciové společnosti vídeňských průmyslníků, zastupované Josefem ze Souvaigue. Budovy pak byly přestavěny pro potřeby rafinování cukru. Výroba zde ale neustále klesala až v roce 1802 byl provoz zcela zastaven. Touto výrobou zcela zničené prostory jsou po tomto datu využívány vojenskou správou jako skladiště obilí. V roce 1812 objekt kupuje továrník Antonín Richter, který rafinérii obnovuje a přidává výrobu chemikálií – Kyselina sýrová, octová, solná atd. Tato výroba ještě více narušila původní ráz budov. Rodina Richterových objekt vlastní do roku 1785, kdy se Zbraslav opět dostává do majetku náboženského fondu. Ten pak panství v roce 1825 odprodává bavorskému šlechtici Bedřichu Kraftovi, knížeti Oettingen-Wallerstein, pánu z Hohenbaldernu a Socternu. Ten pak nechává bývalou prelaturu / obydlí preláta / přestavět na zámek. Nechává také odstranit stroje a vše nechává upravit do původního stavu. Též nechává v roce 1829 z části na vlastní náklady převést rameno řeky Berounky do nového koryta. Bedřich v objektu provozuje hlavně pivovar a zemědělskou produkci. Sám ale na Zbraslavi nesídlí a na zámku tak sedí hlavně úředníci spravující zbraslavské statky. V roce 1830 přikupuje k panství Chuchli, kde nechává zřídit lázeňské letovisko. Rok před svou smrtí v roce 1841 nechává vystavět v nedalekých Lahovicích továrnu na keramické výrobky. Po Bedřichově smrti se panství ujímá, do dovršení jeho zletilosti jeho syna Karla, kněžna Mariana Oettingen-Wallerstien rozená z Trautmandorfu. Oettingenové zde sedí až do roku 1911, kdy panství kupuje český průmyslník Cyril Bartoň z Dobenína. Za tohoto majitele prošel celý zdejší objekt poslední velkou přestavbou. Tato rodina vlastnila zámek až do roku 1948, kdy jim byl zabaven.

Stručná historie majitelů panství

Oettingen-Wallersteinové

  Oettingen-Wallersteinové jsou starým německým šlechtickým rodem, připomínaným již v 10. století. V Čechách se v první polovině 18. století usadily dvě katolické větve rodu. Oettingen - Spielberg a Oettingen – Wallerstein. Obě získaly říšský knížecí titul. Z první větve pocházela např. Eleonora Oettingen – Spielberg/1745 – 1812 /, manželka knížete Karla z Liechtensteinu, majitelka Velkého Meziříčí. S Českými zeměmi však byla v užším vztahu druhá linie Oettingen – Wallerstein, která zde vlastnila např. od roku 1825 panství Zbraslav či od roku 1872 Hluboš. V průběhu staletí zastávali Oettingenové všech linií významné posty ve správě Svaté říše římské a habsburské monarchie. Jde o rod doposud prokazatelně žijící.

 

Přidat komentář

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.